Aleje a stromořadí

Aleje a stromořadí jsou základním prvkem komponované krajiny a zároveň nenahraditelnou součástí naší krajiny již po několik století. Původ alejí bývá spatřován v době renesance jako prodloužení stromových řad geometrických parků do volné krajiny a jako koridory zvyšující monumentalitu přístupu k bohatým sídlům. Aleje krajinu především kultivují, usměrňují ji a zpříjemňují v ní komunikaci, které zároveň udělují vyšší význam. Aleje jsou přírodním prvkem urbanistického charakteru.

Smyslem revitalizace krajinných alejí bylo především zachování provozní bezpečnosti s důrazem na zachování estetické a funkční role. V alejích tak byly pokáceny nebezpečné či neperspektivní stromy, stávající stromy byly odborně ošetřeny a na vhodných místech byly aleje dosazeny mladými stromky. Výsledkem jsou zachované esteticky, přírodně i krajinářsky cenné aleje, kterými lze bez obav projet či projít. Samotnou realizací ale péče o aleje nekončí. V následujících letech kraj ve spolupráci s příslušnými obcemi tyto aleje udržuje, a především pečuje o nově vysazené stromy.

Mapa alejí jejichž ošetření, obnova či kompletní rekonstrukce byla spolufinancovány za pomocí dotačních programů.

Funkce v krajině

Samotný vznik alejí byl iniciován potřebou plnění určitých dobou vyvolaných funkcí. Mezi první potřeby řadíme plnění architektonicko-estetických požadavků z doby renesance, kdy zastávají nezastupitelný kompoziční prvek nejednoho zámeckého areálu. Dále následoval zlatý věk alejí barokní doby, kdy aleje sloužily k podtržení duchovního chápání krajiny a nelze opomenout i význam ovocných alejí selského lidu. Dobře známé jsou funkce alejí královských cest, kdy stromořadí sloužila pro lepší orientaci vojska, případně jeho maskování, u vesnických alejí je zřejmá také funkce produkce ovoce. S moderním rozvojem společnosti a jejích nároků na krajinu se objevuje řada nových nezastupitelných funkcí, kvůli kterým aleje vnímáme jako fenomén a nenahraditelný prvek krajiny. S rozvojem dopravy je to především pohlcování jemného polétavého prachu a dalších škodlivin, které automobily produkují. Plnohodnotné aleje významně omezují dopravní hluk. V noci, za deště či mlhy usnadňují řidičům orientaci, v létě chrání cestovatele před slunečním žárem. Aleje působí jako přírodní větrolamy, zmírňují boční vítr a půdní erosi, současně brání vozovky před zavátím sněhem. V neposlední řadě je nutné zmínit ekologické funkce stromů v aleji. Každý jednotlivý strom je domovem desítek nebo i stovek druhů živočichů. Platí to zejména pro hmyz, ptáky a drobné živočichy, kterým poskytuje úkryt, stravu nebo místo k zahnízdění.

Druhová skladba

Druhová skladba alejí by v prvé řadě měla odpovídat geobotanickým podmínkám, převažují však praktické stereotypy. Nejčastěji se v krajině vyskytují monokulturní aleje tvořené z lip, javorů, jasanů, dubů či jírovců. Selské aleje bývaly nejčastěji tvořené ovocnými stromy a v roce 1820 se podél státních silnic předepisuje výsadba alejí z ovocných stromů. Později se prosadila u silnic výsadba alejí smíšených. 

Vícedruhová alej jabloní a hrušní u Uhelné

Městské aleje

Městské aleje jsou druhem v dnešní době vytlačovaným a ustupujícím prostorovým nárokům zvýšené dopravy, přestože právě ony dotvářejí urbanismus města a hierarchii. Jsou nezbytným prvkem podporující obyvatelnost města.

Historický snímek městské lipové aleje v Masarykově ulici v Liberci